Konec prázdnin se blížil a tak nastal čas zopakovat akci, která se nám loni vyvedla. Martínek zapůjčil dodávku a v 6 lidech jsme vyrazili na týden do Alp. Nejprve jsme kvůli špatné předpovědi počasí zamířili klasicky do Höllentálu, což se ukázalo jako dobrý nápad. Po třech dnech lezení v Höllentálu jsme zamířili na nejvyšší vrchol Kalkalpen tj. Hohe nock. Ten se nám zdolat podařilo, ale díky mlze jsme tam omylem vylezli turistickou dvojkovou cestou, namísto nádherné 250 metrové 5+ a užili jsme si výhled s viditelností cca 20m. Po této strastiplné zkušenosti jsme se konečně vydali do oblasti, kterou vám chci přiblížit.

Höchkonig je pohoří, které se nachází u městečka Mühlbach a. Hochk., odkud se pokračuje po cedulích k chatě nazývané Arthurhaus (značeno značným množstvím cedulí 1510 metrů nad mořem). U této luxusní chaty se nachází obrovské parkoviště, kde se za poplatek 2,50 euro dá stát libovolnou dobu. V sobotu a v neděli bývá přes den plné turistů vyrážejících zde na oblíbenou turistickou trasu na vrchol Höchkönig. Na tomto parkovišti jsme přespali a nebyly s tím žádné problémy.

Odtud se pokračuje po turistické cestě po dobu cca 25 minut k chatě Mitterfeld alm, tato chata je již více sportovní. Ubytování zde stojí 18 euro se snídaní, 15 euro bez snídaně (cena z roku 2011). Dále se pokračuje po cestě, po které chodí mraky horských turistů mířících na nejvyšší vrchol pohoří Hochkönig.

První den byl náš cíl vrchol Torsäule (2587 metrů nad mořem) a naše dvojice si vybrala cestu s názvem Prechting 5-. Martínek s Noří si vybrali cestu Asterix und Obelix 7- a Jura s Eliškou zvolili cestu Nebelplatz 6-. Všechny cesty měly okolo 250 metrů. Po náročném vstávání, jsme vyrazili o hodinu a půl později, než bylo v plánu. Po zhruba dvou a půl hodinách jsme všichni stáli pod nástupem k cestám, spíš jsme začali hledat, který nástup je ten správný. My s Peťou jsme lezli kousek vedle od zbytku skupiny, nástup jsme po zralé úvaze a cca 15 minutách lítání po skalách s fotkou cesty a dohadování se, kde co je, konečně trefili. Ostatní už tak šťastnou ruku neměli, i přes fotky cesty a hodinu pod nástupem zvolili blbě, avšak po pár délkách už byli i oni na správné cestě a mířili k vrcholu. Cest je tam opravdu hodně, tak doporučuji nástup dobře rozvážit a hodně doporučuji mít nejenom TOPO, ale i fotku s nákresem cesty (obojí mohu zapůjčit).

První kontakt se skálou mě osobně velice překvapil, byl to asi jeden z nejlepších materiálů, po kterých jsem lezl, velice pevný a tvrdý vápenec měl na sobě jemnou strukturu, takže se dal využít i k lezení na tření. Trošku mi to připomínalo lezení na písku. Naše cesta probíhala docela dobře, jen jsme vybrali jednu z nejstarších cest masivu, a tak bylo jištění z roku 1966. Štandy byly naštěstí předělané, štandovalo se v nových borhácích, jištění bylo vrtáno zespodu, díky tomu je na logických místech po cca 3 až 5 metrech. Rozhodně se hodí si vzít něco na založení. Cesty jsou odjištěné více horsky, než třeba v Hollentále, ale i přes to velmi slušně. Obtížnost nás taky trošku překvapila, oproti Hollentálu byla tvrdší, ale také to mohl být jen nezvyk na trochu jiný materiál. Nakonec jsme se na přísnější klasifikaci místních cest všichni shodli, tak na tom asi něco bude.

Cestu jsme dali za cca 4,5 hodiny a ocitli jsme se kousek pod vrcholem na turistické cestě. Výhledy z naší cesty byly opravdu úžasné. Představa Rakušanů o tom, co je turistická cesta, se od té mé trošku liší. Nakonec jsme přes dvojkové lezecké pasáže, kterých tam naštěstí nebylo mnoho, sešli dolů a zabralo nám to asi hodinku. Když jsme došli dolů, uviděli jsme zbytek naší výpravy v poslední délce. Mohli jsme čekat jenom hodinku, abychom se stihli vrátit do chaty ještě za světla. Když jsme viděli, že sestupují, tak jsme vyrazili směrem k chatě, kde jsme měli sraz. Náš krok ještě urychlilo nedaleké hřmění a tmavé mraky přicházející bouře. Takže jsme šli rychle do hospody a čekali jsme na zbytek výpravy. Bouřka se naštěstí zasekla o hřeben, takže se přehnala jen slabá přeháňka.

Co říci závěrem? Další den se nám bohužel pokazilo počasí, tak jsme se vydali na cestu k domovu. Získali jsme však skvělou zkušenost s horským odjištěným lezením. Pokud sem někdo z vás pojede, je potřeba se velmi dobře vybavit, neboť i na konci července se tu nacházel sníh. Všechny cesty jsou orientovány na jih, tak je na nich přes den teplo. Tuto oblast mohu vřele doporučit, hlavně v nejparnějším létě.